Ukázka prehistorické „orientační mapy“

Za nejstarší známou “orientační mapu” a vůbec kartografický projev člověka se dnes považuje rytina na hrotu mamutího klu, která vznikla zhruba před 25.000 lety (je tedy starší než písmo !) a byla nalezena na tábořišti lovců mamutů pod moravskou Pálavou.

Půdorysně zobrazuje v měřítku blízkém 1:25.000 meandrující řeku Dyji a nad ní se tyčící Pavlovské vrchy, pod jejichž příkrými svahy (krátké šrafy ve směru sklonu svahu) je u řeky znázorněno ono tábořiště (dvěma soustřednými kružnicemi).Těchto mapových značek s téměř stejným významem se užívá na orientačních mapách dodnes.

(Kel je uložen v Archeologickém ústavu AV ČR v Brně, jeho kopie je v pražském Národním muzeu a jeho reprodukce např. i v Národním muzeu ve Washingtonu. - Obrázek byl naskenován z Geografického kalendáře na r.1995, vydaného Nakladatelstvím České geografické společnosti.)