Ukázka prehistorické „orientační mapy“
Za nejstarší známou “orientační mapu”
a vůbec kartografický projev člověka se dnes považuje rytina
na hrotu mamutího klu, která vznikla zhruba před 25.000 lety (je tedy
starší než písmo !) a byla nalezena na tábořišti lovců mamutů pod
moravskou Pálavou.
Půdorysně zobrazuje v měřítku blízkém 1:25.000 meandrující řeku Dyji a nad ní se tyčící Pavlovské vrchy, pod jejichž příkrými svahy (krátké šrafy ve směru sklonu svahu) je u řeky znázorněno ono tábořiště (dvěma soustřednými kružnicemi).Těchto mapových značek s téměř stejným významem se užívá na orientačních mapách dodnes.
(Kel je uložen v Archeologickém ústavu AV ČR v Brně, jeho
kopie je v pražském Národním muzeu a jeho reprodukce např. i v Národním
muzeu ve Washingtonu. - Obrázek byl naskenován z Geografického kalendáře
na r.1995, vydaného Nakladatelstvím České geografické společnosti.)